Výstavba panelových sídlišť v sedmdesátých letech minulého století pamatovala i na velmi důležité drobnosti, mezi něž patří odvětrávání bytů, navěšených na jedné stoupačce. Stoupačkou rozumíme společnou technickou šachtu, kudy vedou některé inženýrské sítě, tedy například plynové či vodovodní a odpadní potrubí. Tento prostor bývá dostatečně velký i pro vytvoření potrubní cesty pro vzduchotechniku, která primárně slouží pro odebírání nežádoucích výparů z kuchyní, toalet a koupelen. Tím pádem nejste nuceni neustále větrat, což také ne vždy bývá dostatečně účinné, zvláště v koupelnách, kde schází okénko či světlík.
Jestliže získáte městský byt v panelovém domě koupí či dědictvím, jedna z prvních věcí, co vás bude zajímat, jsou technické parametry, například stav elektroinstalace, radiátorů ústředního topení, svítidel, bytového příslušenství (vybavení kuchyní a koupelen) a také stav rozvodů ve stoupačkách. Tam se zaměříte hlavně na funkčnost ventilátorů od digestoře a koupelen a je-li vše v pořádku, obvykle exkurzi do stoupačky ukončíte s dobrým pocitem.
Jenže to je právě velká chyba. Stav stoupaček by měl prověřit odborník, respektive stav vnitřního povrchu potrubí. A proč se musí kontrolovat potrubí, kam nikdy nikdo nepoleze a není to na očích? Nejde tu totiž o závady ventilátorů, které snadno odstraníte, ale o přichycený mastný prach z domácností. Ten se tam dostává hlavně z digestoří v průběhu vaření. Rozptýlená mastnota se tu přilepí na povrch plechového potrubí a spolu s ní i prach, a jakmile dosáhne tloušťky jediného milimetru, jde o velmi nebezpečnou hořlavinu, která někdy i exploduje.
Zanedbaná vzduchotechnika může zavinit i rozsáhlý požár celého domovního bloku a zachvátit několik bytů naráz, což je pak obrovská tragédie pro mnoho rodin, přitom by stačilo pravidelně prověřit revizí stav vzduchotechniky a provést případné čištění.