Je docela obvyklé, že máme u některých ze svých budov oplocení. Ale kdybychom si je obehnali jenom nějakým tím plotem, nebylo by to vůbec ideální řešení. Jistě, nikdo nezvaný by nám sem nelezl a nikdo zde zavřený by nám nemohl utéct, ale současně bychom se sem nebo odsud pryč neměli jak dostat ani my s našimi zvanými hosty. Takže jednolitý plot určitě nestačí. Je třeba v něm mít i aspoň jednu bránu, kterou by se vstupovalo a zase by se touto dalo odcházet, respektive odjíždět. A aby plot i potom plnil své poslání, jímž je ochrana určitého prostoru, musí se dát taková brána logicky otvírat a zavírat.
Když se blíží nebo odjíždí někdo zvaný, otevřeme mu ji. A když jde o nevítané návštěvníky, těm by měla zůstat brána zavřená. Ale kdybychom měli pokaždé běhat k bráně a otvírat ji a zavírat ručně, byla by to nuda. A třeba i zbytečná námaha a ztráta času. A protože si obvykle nemůžeme dovolit zaměstnat vrátného, který by se takové činnosti věnoval, musíme na to jít jinak. A jak? Třeba tak, že si zajistíme pohon dvoukřídlé brány. Ke dvoukřídlé bráně, samozřejmě.
Když totiž takový pohon máme, máme to s otvíráním oné brány daleko jednodušší. Protože tím pádem funguje naše brána tak, jak tomu má být, a my si to můžeme v pohodlí užívat. A to bez ohledu na to, o jakou bránu jde, protože je v nabídce pohonů tolik, že je krajně nepravděpodobné, že by tu někdo nenašel to, co dokonale odpovídá jeho představám. A najde se tu nabídka dokonce i pro toho, kdo se musí u podobné brány obejít bez elektrického vedení, protože i pro takové případy tu fungující druh pohonu je. A kdybych to trochu přehnal, je škoda, že jsme takové pohony dvoukřídlých bran neznali už před hodně dlouhou řadou let. To by se nám to totiž otevíralo světu! To bychom nebyli tak dlouho zavření za neproniknutelnou železnou oponou.